Urozená rytířka Salomena, Vančury z Řehnic dcera neprovdaná,
srdce své ženatému myslivci zadala. S ním zapomínajíc své cti rytířské po
lesích se toulala a pohoršení tak stavu svému činila.
 |
| Foto: Kristýna Vesnenková, Urozená milovnice |
Rmoutil se její otec, statečný a urozený rytíř Fridrich
Vančura velmi, ba ze samého žalu nad rozkvetlým srdcem dospělé dcery vypustil
ducha svého. Zemřel jest léta páně 1652 na den svatého Marka Evangelisty.
Potěšeno bylo vášnivé srdce urozené slečny rytířky a ona do
myslivny nové v "Suché"[1]
postavené učinila myslivce řečeného "Vojtu" milým správcem svým. Tak
silák myslivec, milovník věrný, správce srdce i statku málo dbal, když nad
hlavou jeho mrak černý stál a on pod dubem lásce se oddával.
Z mraku černého nebes hněvu posel Boží v dub ten uhodil a
myslivce v černou hmotu proměnil. A rytířka ta zmizela jak duch a do dnes v
době půlnoční prochází údolím, u dubu se zastaví a tam prý vidí otce svého v
brnění rytířském, jak hrozí jí prstem, zatím co jemu u nohou pláče žena
myslivcova.
Boleslavan VIII, 1934 – 1935, s. 192
[1] Myslivna v Suchém dole u Bukovna, samota v
úzkém údolí zvaném Kojana v dolní čísti, kde se rozevírá v ůdolí Jizery.
