Přes důl od Sudoměře na jihozápad, je na
svahu a částečně na trnovských pozemcích tichý černý les, pod nímž je hluboká
rokel a v ní louka. Po obou stranách rokle zdvihají se vysoké, zeleným křovím
porostlé skály, jichž větší část se již do rokle zesula. O této rokli se z
pradávných dob vypráví pověst, která se až po dnes udržela. Na konci té rokle
stával před dávnými věky mlýn, jehož majitel byl od celého okolí ctěn a vážen.
Ten dobrý muž měl ušlechtilou dceru, jménem Jaroňku, která byla ozdobou celého
okolí a útěchou starého otce. Vrátilo – li se jaro v okolí to, tu s východem
slunce spěchala krásná Jaroňka na květnatou louku a trhala krásné květiny. Za
dne běhala po zelených stráních a údolí se ozývalo jejím lahodným zpěvem.
Mnohému jinochu tlouklo srdce, kdykoliv se s Jaroňkou setkati měl. Byla – li
jeseň, tu jako náhodou zabíhali vesničtí jonáci k olšovému mlýnu – jak jej
nazývali, v té naději, že jí snad alespoň spatří. Konečně se přece jednomu
jinochu podařilo získati si Jaroňčinu náklonost. Často u večer vídali Sudoměřští
blažený párek po lučinách se procházející.
 |
| Bezhlavý kůň |
Oba milenci tisknutím ruky, pohledy,
úsměvy, ba i lahodnými lovy lásku si sdíleli: Tak ubíhal den po dni, měsíc po
měsíci, až opět se vrátilo jaro. O kéž by se nebylo v ten krásný čas, na nějž
se Jaronka se svým miláčkem tak těšila žádné neštěstí přihodilo!
Záhubný lomoz války hrozil zemi strašlivou
zkázou a nepřátelské vojsko hnalo se v zpěvnou naši vlast. Jeden divý zástup
nepřátel dral se do kraje, v němž Jaronka s otcem žila. Právě se procházela na
pokraji černého lesa nade mlýnem a jí po boku kráčel štíhlý venkovský jonák.
Sotva vůdce nepřátel andělskou postavu Jarončinu spatřil, již se liščími kroky
prodíral vzhůru křovinami, pojav sebou několik vojínů. Jaroňka právě hladila
něžnými prstíky kaštanové vlasy svého miláčka, an jej z nenadání studený ocel
usmrtil a smělý vražedník ji své vyznání lásky vyslovil a vybízel jí, aby s ním
ihned odešla. Zděšená Jaroňka utíkala domů do mlýna a s pláčem vrhla se na prsa
otcova. V patách ji následoval nešlechetný vůdce, který rozhořčiv se na
kárajícího jej mlynáře, usmrtil ho, mlýn zapálil a Jaroňku chtěl unésti. Ubohá
dívka usedavě plakala a naříkala a na vraha ani pohlédnout nechtěla. Neměl však
nešlechetník ujíti zaslouženému trestu. Z okolí seběhl se lid k hořícímu mlýnu
a vida, co se stalo, s velikou zuřivostí vrhl se ze všech stran na nepřítele a
bil jej, čím kdo mohl, že málo jen nepřátel životem vyvázlo. Vůdce však Jaronku
unášel a stanul na skále nade mlýnem, kde měl připraveného koně. Znovu ji
nutil, aby s ním prchla. Ona však se ani hnouti nechtěla. Visa vůdce, že se
rozkacený lid již na něho hrne a nemoha nikomu prchnouti, kypě zlostí shodil
Jaroňku se skály že ihned ducha vypustila. Již se však lid na něho vrhnul s
rozličnou zbraní a vůdce nepřátel vypustil v proudu černé krve duši. I jeho
koni lid hlavu uťal. Mlýn proměnil se v hromadu rumu a popelu. Po čase to místo
zarostlo křovím a trním. Olšového mlýnu i Jaroňky není více. ---
Po letech kráčel v noci strý muž z Trnové po
hřebenu stráně k černému lesu, který se nad Olšovým mlýnem rozkládal. Pojednou
před něho vyjede bílý kůň – bez hlavy. Černý jezdec na něm sedící a za hřívu
jej držící, těkal ohnivým zrakem tu v pravo tu vlevo. Kůň týrán jezdcem hrabal
nepokojně nohama, že hlína až přes hlavu lítala. Zaražen upíral stařec zděšené
zraky na tento příšerný zjev, vlasy se mu ježily, oudy se třásly a mráz
probíhal tělem jeho. Ještě se nevzpamatoval an se tu s náramným třeskem země
hýbati počala, stromy se chvěly a dvě proti sobě ležící stráně s velikým hlukem
a třeskem v jedno se srazily a na místě hlubkého Dolu rozkládala se pojednou
před strašidelným zjevem příjemná rovina. Bezhlavý kůň se vzepjal a třemi skoky
přeletěl přeletěl nově utvořenou pláň. Hned na to se rovina rozestoupila a
všecko kamení a skály s hromovým třeskem sesypalo se dolů. Kůň přeletěl skaliny
a zmizel v houští, kde před lety Plšový mlýn stával. Měsíc vyplul z mraků.
Lomoz se utišil a zděšený stařec bázlivým během hnal se domů. Okolní lid se od
té doby bojí přijíti nočního času v blízkost tohoto smutného místa.
Žádné komentáře:
Okomentovat